Základními surovinami pro výrobu absinthu jsou pelyněk, anýz a fenykl. Podle různých značek přidávají výrobci ještě další byliny, aby se odlišili od ostatních a také doufají, že právě jejich značka bude konzumentům chutnat díky dalším přísadám lépe než nápoje ostatních značek. Z dalších přidávaných přírodních přísad je to například meduňka a badyán. I v barvě se výrobci liší, a tak tento nápoj můžete najít od bezbarvého a průzračného až po hodně intenzivně zelený.
V souvislost s absinthem můžete zaslechnout pojmy pravý a bohémský. Aby vám bylo jasné, o co jde, je to vše hlavně o způsobu výroby, kdy právě pravý absinthe si zachovává osvědčený postup z historie.
Pravý absinthe se tedy vyrábí máčením tří základních bylin a některých doplňujících přísad v lihu, dochází následně k destilaci a barvení. Druhý způsob, který ani skalní příznivci pravého absintu neuznávají, je poněkud zjednodušený a absint takto vyrobený je mnohem více hořký.
Absinthe si prošel svou bouřlivou historií, kdy byl zakázán. Stalo se tak už v roce 2015 v celé Evropě (kromě 5ti států) a také ve Spojených státech. Vědci, odborníci a lékaři jej označili za velice škodlivý pro lidské zdraví a se závažnými psychotropními účinky. Až do 90. let minulého století se tak tento nápoj spíš konzumoval „ilegálně“, kdy byl tajně vyráběný a stejně tajné používaný, nebo si jej lidé vozili jako suvenýr ze zemí, kde byl povolený.
Od devadesátých let se ale nápoj vrací do míst, kde byl zakázaný. Jeho nová výroba byla podmíněná novými výrobními technologiemi, které snižují obsah problematické látky thujon. Thujon byl právě tou látkou, která měla mít halucinogenní účinky, ale žádné vědecké studie neprokázaly, že by se v nápojích vyráběných před více než 100 lety tato látka nacházela v takové míře, aby mohla způsobovat tyto příznaky.
Zajímavá je i další minulost tohoto nápoje, rozšířeného od 18. století. Původně sloužil jako lék proti malárii, který používala francouzská armáda.
