I ten, kdo dosud nemá k dispozici svůj nebo aspoň pracovní počítač, sice může existovat, kvůli absenci tohoto nikdo nezemře. Ale přesto je život s počítačem nesporně daleko dokonalejší než život bez PC. A všichni, kdo počítač mají nebo postrádají, vědí, proč tu tvrdím to, co tu tvrdím. Jednoduše je výpočetní technika něčím, co už dávno přestalo být módním doplňkem společenské smetánky a pomocníkem úzkého okruhu odborníků a stalo se to docela běžnou záležitostí využívanou kdekým.
Dnes už má tedy aspoň nějaký přístup k počítači pomalu každý z nás. Takové zařízení už dnes ovládají i děti v téměř nejútlejším věku, s tímto si poradí i spousta seniorů, kteří se také nakonec nechali zviklat, i když je pro tuto věkovou skupinu obvykle něco takového něčím, co ‚už není pro mě‘. A lidé mezi těmito póly už jsou uživateli počítačů docela běžně a samozřejmě.
Nemusíme si tu moc dlouho vysvětlovat, k čemu všemu jsou počítače dobré, že? To je něco, co se všeobecně ví. A šlo by tedy o ono známé nošení dříví do lesa.
Ale co kdo z nás o počítačích vlastně ví? Kdo by dokázal pojmenovat všechny ty součásti, z nichž jsou poskládané, a kdo by dokázal aspoň laickými slovy popsat, jak takové zařízení funguje? V tom už to vůbec žádná sláva není.
Jistě, všichni víme, že se PC zapojí do zásuvky, stiskne se vypínač a po spuštění se tu kliká na různé ikony, pojíždí myší, vyťukává něco na klávesnici anebo se třeba jenom zírá na monitor, ale co se odehrává v útrobách takového zařízení a proč toto dělá všechno to, co to dělá, to vesměs nevíme. Protože to nemusíme vědět. Dokud to přece funguje tak, jak to fungovat má, netřeba o funkcích počítačů vědět nic, a když to přestane dělat to, co by to dělat mělo, stejně by se jen málokdo z laiků odvážil zkoušet to opravit. Protože by asi dopadl jako Pat a Mat.
A tak počítače používáme, ač o jejich fungování vůbec nic nevíme. A jsme spokojeni. Protože si díky tomu můžeme dopřávat i to, co našim předkům nikdy dopřáno nebylo.
